Pátek odpoledne. V práci.
Laura Klaudii prozradila, že v pondělí přijede Max, šéf všech šéfů a chce Klaudii poznat. Laura taky zmínila, že je dost pravděpodobný, že Max chce Klaudii nabídnout lepší pozici než jen výpomoc na dva dny.
„Záleží, jak na něj zapůsobíš. Viděl tvoje fotky a moc se mu líbily. Je dost nevyzpytatelnej, tak se drž! Hodně štěstí a dej mi pak vědět,” řekla a povzbudivě na Klaudii mrkla.
Bylo jasné, že Laura by si takovou příležitost nenechala ujít. Rozhodně by zabodovala.
A co udělá Klaudie?
Pondělí brzy ráno. Doma.
Zazvonil telefon. Volala Táňa, která hlídá Andělku, když je Klaudie v práci. Táňa má chřipku. Nemůže dnes přijít.
Tak to je v prd…!, pomyslela si vyděšeně Klaudie. Dneska se jí Tánina chřipka vážně nehodila. Oliver byl už v práci, v pondělí chodil do kanceláře brzo. Co s Andělkou? Dnes má přece schůzku s Maxem, šéfem všech šéfů. Co bude dělat?
Takhle narychlo nikoho nesežene. Její rodiče bydlí v jiném městě, Oliverovi rodiče jsou ještě na chalupě. Nikdo další ji nenapadl.
Prostě půjde na schůzku i s Andělkou, rozhodla se. Rušit to nebude. Už takhle bylo těžké najít termín schůzky, Max má na starosti celou západní Evropu a tento týden je zrovna v Praze. Další schůzka by už třeba nemusela být. Při nejhorším to bude trapas. Klaudie se rozhodla, že to riskne.
Schůzka má trvat asi hodinu a bude v kavárně. Klaudie Maxovi řekne, jak je skvělá, a on to taky hned pozná, nabídne ji úžasnou práci za spoustu peněz a pak půjdou s Andělkou domů, kde jsi spolu budou hrát. Byl to dobrý plán.
Pondělí dopoledne. V kavárně. Na schůzce s Maxem.
„Kadit,“ řekla Andělka nejdřív potichu a když Klaudie hned nereagovala, zvýšila hlas a své kadit zakřičela tak, že všichni hosté v kavárně zvedli překvapeně hlavy od své kávy a důležitých jednání.
Klaudie se omluvně usmála. Nejraději by odchod na záchod delegovala na někoho jiného a dál poslouchala, jak je Max skvělý šéf a jejich firma nejlepším zaměstnavatelem široko daleko, ale nikdo jiný tu nebyl a tak se omluvila a s výrazem „tohle nepočká“ odešla s Andělkou směr toaleta.
Byla ráda, že Max plnému významu Andělčina prohlášení nerozuměl, protože kadit je přece jen slangový výraz. A navíc Američané jsou na projevy spontánnosti zvyklí.
Andělka byla jinak celou dobu opravdu hodná a tiše si malovala.
Než Klaudie znovu chytí nit probíhajícího rozhovoru, bude to chvíli trvat. Ale Max si stejně už názor udělal, měl na to prvních 5 vteřin. Alespoň se říká, že první dojem je párvteřinová záležitost, přemítala na záchodě.
Když se vrátily ke stolu, Max si vychutnával své espresso a zasněně koukal přes okno kavárny, kde se na vymrzlý chodník pomalu snášely první sněhové vločky. Na Klaudii tento výjev působil trochu jako namalovaný obraz.
Muž, který upíjí kávu.
Na chvíli se zastavil čas, ale jen do chvíle, než si Max Klaudie s Andělkou všiml a vrátil se zpět do své role nadšeného Američana, který svým nadšením vytváří image profesionální cool firmy.
Přesto byl Klaudii tento pohledný Amík sympatický a musela se pousmát nad všemi drby, které o něm slyšela. Třeba, že spí se svou asistentkou a když se nikdo nedívá, šťourá se v nose.
Zdálo se, že Max je rozhodnut.
„It was really great to meet you,“ řekl po chvíli Max a s neodolatelným úsměvem muže ve středních letech, který pravidelně navštěvuje posilovnu a dbá na zdravou stavu, jí pevně stiskl ruku a dodal: „Stav se zítra v kanceláři za Laurou, ona ti řekne víc a domluví s tebou detaily,“ řekl s tím, že hlavní rozhodnutí už udělal a detaily – mávl rukou – stejně bude řešit někdo jiný, vod toho on tady není, on je spíš na velký byznys a reprezentaci.
„Díky. Taky jsem tě ráda poznala,“ špitla Klaudie anglicky a úsměv mu oplatila.
Andělka se zatím báječně bavila, protože našla v Klaudiině kabelce lepidlo a přilepila všechny Klaudiiny vizitky společně s vizitkou Maxe na stůl. Pak se zatvářila jako anděl a řekla Maxovi BYE. Jediné anglické slůvko, které znala a použila ho v tu správnou chvíli.
Klaudie na ni překvapeně pohlédla. Andělka přidala roztomilý úsměv a Klaudie v duchu děkovala za tak úžasnou dceru, která si své kadit právě totálně odčinila.
Max Klaudii řekl, že má roztomilou dceru, zamával Andělce a odešel.
Tak to vyšlo, vydechla Klaudie spokojeně a připadala si hodně důležitě, skoro jako Max.