Klaudie dostala nabídku snů. Měla radost. Cestování, samostatnost, nadstandardní peníze. Tahle práce byla snem všech marketaček.
„Jak jsi to udělala?“ vyzvídala Laura v kanceláři. „Byl z tebe úplně nadšenej“.
„Nevím, nic zvláštního jsem nedělala. Skoro celou schůzku jsem byla s Andělkou na záchodě,“ zasmála se Klaudie při vzpomínce na páteční schůzku s Maxem, šéfem všech šéfů.
Laura si Klaudii prohlížela a přemýšlela, jak to dělá, že vždycky dostane všechno, co chce. A ještě se u toho tváří, že jí o to vlastně vůbec nejde.
„Takže, smlouva je připravená,“ vrátila se Laura ke své práci, „tady to podepiš,“ řekla a prstem ukázala na linku, kde měla Klaudie svým podpisem stvrdit povýšení.
„Od prvního února začínáš. Tvůj nadřízený bude přímo Max, co se mezinárodních projektů týká, spolu budeme koordinovat projekty v Čechách,“ řekla Laura a pohlédla na Klaudii, jestli správně pochopila, že Laura je někdo, s kým musí počítat. Na jednu stranu byla ráda, že se její kamarádce daří, ale její povýšení bylo přece jen trochu uspěchané. Klaudie sotva nastoupila a povýšení si podle ní nestačila zasloužit.
Laura zavzpomínala, co všechno musela práci obětovat ona, aby stoupala po kariérním žebříčku. Nebylo to jednoduchý a musela dělat kompromisy. Bývala v práci poslední, někdy tu trávila i večery, práce udělala za tři, byla flexibilní, společenská. Práce ji bavila a byla pro ni důležitá.
Její prezentace byly vždy profesionální a málokdo jí věřil, že není rodilá mluvčí. V angličtině se jí dávno zdály i sny. Byla rychlá a bystrá. A navíc vypadala dobře. Sice tomu v poslední době začala pomáhat, ale tyhle drobné chirurgické zákroky byly prostě s přibývajícími lety nutností. Neznala žádnou kolegyni v businessu, která by je neměla. Prsa měla na rozdíl od jiných vlastní! Mohla být se svou vizáží i pracovní pozicí spokojená. Tak proč o sobě sakra začínala pochybovat?
Rychle zahnala negativní myšlenky. Snažila se myslet pozitivně, nedělat si zbytečné vrásky, žít naplno, dokud to jde, a pak rovnou umřít. Nejlíp při sexu, zasmála se představě nádherného umírání. Tak jak žila, tak i skončila, bylo by vytesáno na jejím náhrobku pravým zlatem. Obětovala se pro firmu Keen & Davis.
„Čemu se směješ?“ nechápala Klaudie. Laura se jí dnes ráno zdála roztěkaná a nesvá. Normálně už od rána sršela energií, většinou měla za sebou ranní lekci kick boxu nebo aspoň běh na páse.
„Ále nic,“ mávla nad tím rukou Laura. Nechtěla Klaudii nic vysvětlovat, stejně by to nepochopila. Ona má všechno – chlapa, dítě a teď i tu práci. Někomu všechno spadne do klína samo a jiný, aby se strhal.
„Jdeme něco dělat,“ řekla smířeně Laura a podala Klaudii smlouvu.
Klaudie se k Lauře naklonila a poděkovala jí za podporu.
„Prosím tě, nech toho nebo mě rozbrečíš,“ odbyla ji Laura s vědomím, že pro Klaudii zas tak moc neudělala. Kdyby bylo na ní, povýšila by spíš Janu. Není sice tak kreativní, ale zasloužila by si to.
„Běž makat, ať seš užitečná!“ vrátila se Laura zpět do naučené role, která byla vždy pro všechny přijatelnější. I pro ni. Žádný zbytečný sentiment.
Zapnula počítač, do kterého začala svými červeně nalakovanými nehty odpovídat na e-maily. Už Klaudii nevnímala, pondělní chvilka úzkosti byla u konce. Chmury se nejlépe zahánějí prací a černým espressem.
Klaudie měla radost, že práci dostala. Její vysněná práce k ní přišla sama. Nemusela se snažit. Možná, že by svoji bezsnaživost mohla praktikovat i v dalších oblastech života.
Jsme zvyklí přijímat rány osudu jednu za druhou, ale kdyby se nám najednou vše dařilo, nejspíš bychom zpanikařili, pomyslela si Klaudie, když vstupovala do kanceláře za kolegy.
O jejím povýšení se už vědělo a všichni jí gratulovali. Jen Jana gratulovala dost vlažně. Myslela si, že Max nabídne tuhle pozici jí, ale to se bohužel nestalo. Přestože pro firmu maká už několik let a ví o ní všechno. Ale nejspíš se tu pozice nerozdávají za výdrž, pochopila a rozhodla se, že se tím nebude trápit.
Klaudii postupně docházelo, že bude muset leccos změnit, aby zvládla zrychlení už tak rychlého kolotoče. Plný úvazek, Andělka, domácnost… Ale na to teď nechtěla myslet, podepsanou smlouvu položila na stůl, otevřela si počítač a v duchu se pochválila.
Klaudie jsi skvělá, odvážná, tu práci si zasloužíš a všechno zvládneš, neboj!